PPG První přílet na Sazenou

První přílet motorovým padákem na Sazenou.

V 90. letech jsme často chodily létat s RC modely do předpolí letiště Sazená. Když jsme v roce 1996 začali létat na bezmotorových padácích, při každé příležitosti jsme svahovali až do pozdních hodin na JV terénní vlně vedle Jeviněvsi, což je vzdušnou čarou kousek od Sazené. Od roku 1997 jsme létali na motorech z Veltrus na Jeviněves, kde jsme bezmotorově svahovali a navečer jsme se vraceli domů zase na motoru.

V té době byl motorový paragliding velmi ojedinělá rarita a tak jsme si připadali „jako velký Borci“. Jednou nás na Jeviněvsi napadlo, že bychom se mohli předvést s motorem a padákem na Sazené…(v tu chvíli nám to připadal bejt dost dobrej nápad)….

Takže po svahovačce na Jeviněvsi jsem si vzal na záda motor a nenamířil jsem to domů, ale přímo na letiště Sazená. Pro umocnění dojmu jel pode mnou brácha off-roadem Suzuki Vitara a já letěl tak nízko, že jsem se mu téměř (a občas i doslova) dotýkal nohama střechy auta.

V této konfiguraci jsme dorazili až k letištní závoře na Sazené a namířili jsme si to přímo kolmo přes dráhu 33. Brácha dojel na druhou stranu letiště a zaparkoval auto. Já jsem předvedl ještě několik parádiček přímo nad dráhou 33 a za chvíli jsem přistál hned vedle bráchy (tímto počinem jsem porušil tenkrát asi 10 předpisů najednou, ale snad je to již promlčné, a taky byla „jiná“ doba…)

Když jsme se ohlédli k hangárům, viděli jsme, jak k nám běží nějaký muž. Nejprve jsme si mysleli (naivně), že se bude zajímat o motorový paragliding a že si tuhle raritu nechce nechat ujít… Ale jak se muž blížil, začali jsme rozeznávat z rychlosti jeho pohybu, gestikulace, výrazu tváře a posléze i z jeho vět, že o obdivování motorového paraglidingu rozhodně nepůjde…

Muž dorazil k nám a velice hlasitě k nám promluvil (diplomaticky popsáno nadávání) asi něco v tomto smyslu: VY IDIOTI, CO TO TADY PŘEDVÁDÍTE, TADY JSTE NA SPORTOVNÍM LETIŠTI, KDE PROBÍHÁ LETECKÝ PROVOZ A VÝCVIK, TADY NEJTE V CIRKUSE. SEBERTE SI TEN VÁŠ ZAS–NEJ HADR A VYPADNĚTE OD TUD. NA PILOŤÁKY SE VÁS PTÁT ANI NEBUDU, PROTOŽE POCHYBUJU ŽE TAKOVEJM MAGORUM BY JE MOH KDY NĚKDO VŮBEC VYSTAVIT.

Byl jsem velmi sklíčen, ale nezbývalo mi než ho uposlechnout. Ani jsem si nestačil sundat přilbu (toto je důležitý fakt, viz. dále) a automaticky jsem začal rozbalovat padák k okamžitému startu. Muž vykulil oči a začal – teď již skutečně řvát – NO TO SI SNAD DELÁŠ PR-EL, NE? SI MYSLÍŠ, ŽE ODTUD JEŠTĚ POLETÍŠ, NE? NALOŽ SI TO DO TOHO KŘÁPU A MAZEJ OD TUD…jak řekl, tak se i stalo…

Později jsme se dozvěděli, že oním pánem byl IVAN B., kapitán Boeingu, toho času předseda Sazenského aeroklubu a konkrétně toho dne řídící letového provozu na věži Sazená…

Tato historka má ale ještě dvě gradující pointy:

Po několika letech od této události jsme na letišti Sazená dokončili výcvik ULLa a získali pilotní průkazy na ultralehká letadla.  Jako správní nadšenci jsme ještě před zkouškama pořídili starší Coru Legato. Jakmile jsme dostali papíry, žadonili jsme u našeho instruktora, jestli by nám na Sazené nedomluvil parkovaní našeho ultralightu. Náš instruktor, říkejme mu třeba Jirka K., šel tedy za předsedou aeroklubu (panem IVANEM B.) a začal za nás orodovat ve smyslu: IVANE, mám tu dva šikovný piloty, co by si tu rádi zaparkovali letadlo, jsou to VELMI SLUŠNÍ A DISCIPLINOVANÍ HOŠI….Takže nám to prostě u IVANA domluvil. Když jsme k IVANOVI šli podepsat nájemní smlouvu na hangár,  a po podpisu jsme si podávali s IVANEM ruce, svraštil čelo a začal usilovně vzpomínat: kluci, neviděli jsme se už někdy? S bráchou jsme se na sebe podívali a téměř jednohlasně jsme odpověděli: Ne, myslím, že se vidíme poprvé…

A tak jsme začali na Sazené provozovat Coru a později i vůbec prvního STINGa v České republice. Nakonec z toho bylo krásných 15 let létání na ultralajtech i dospělých letadlech.

Na Sazenou jsme často jezdili slavit i Silvestra. Uvedli jsme se „skvělým“ číslem, kdy jsme přivezli krabici „světelných pum“ – takový ty koule-petardy co mají zápalnou šnůru. Jedna koule se vloží do hmoždíře, šnůra se zapálí, koule vyletí a na nebi exploduje. Bohužel nám se hmoždíř hned s první koulí převrátil a koule explodovala na zemi hned vedle krabice plné dalších pum, takže z toho byla slušná řezová reakce… všichni se „notně nasmáli“…

Po tomto dalším průšvihu jsme si s IVANEM dali několik panáků a začali jsme si tykat. Stále jsem před Ivanem ale cítil výčitky a měl jsem černé svědomí, proto (po dalších panácích) jsem za Ivanem zašel, vzal jsem ho kolem ramen a říkám mu: „Ivane, pamatuješ si, jak kdysi dávno sem přiletěl motorovej padák těsně nad kabinou džípa, přeletěl dráhu, začal dělat kraviny a pak chtěl zas odletět?“… Ivan na to: „No jasně, že si to pamatuju, poslal jsem ho do pr-ele, to byl strašnej IDIOT… ale moment jak ty to víš? V té době jste tu přece éro ještě zaparkovaný neměli!?“  Já na to: „Ivane, musím Ti to říct: ten IDIOT na tom padáku tenkrát…jsem byl JÁ“….Ivan: „Tak na tohle kdybych se rozpomněl při podepisovaní tý smlouvy na hangár, tak bych Vás sem nikdy nepustil…“

Díky Ivane, že sis tenkrát nevzpomněl, vděčíme Ti tímto za krásných 15 let na Sazené!.

Tímto příběhem bychom chtěli demonstrovat, jaký jsme dělali v dávných divokých dobách úplně zbytečný kraviny, jak motorový paragliding sdružuje a jak prima lidi jsou na Sazce.  🙂

Mohlo by se vám líbit...