PPG Nouzáček

Nouzáček

Tato historka se datuje do dob „dřevních“ tzn. dávno a dávno minulých, a to někdy kolem roku 1997:

Když nás s bráchou přestalo bavit poletovat jen tak kolem letiště, nebo poskakovat po okresních políčkách, začali jsme lítat na výlety. Protože jsme v té době měli jen jeden PPG komplet, tak to probíhalo tak, že jeden z nás letěl a druhý jel „pod ním“ autem. Samozřejmě ne přímo pod ním, ale dohodli jsme se vždy na cíli (místo přistání) a PILOT  letěl přímo vzdušnou čarou a DOPROVOD  se  klikatil autem  po silničkách. Ty role jsme si pokaždé férově prohodili.

Jednou jsme se takle dohodli na výletu SAZENÁ – RANÁ s tím, že na polovině cesty se prohodíme.

První polovinu cesty jsem letěl já (Ywosh), druhou brácha (Yenyk). V té době jsme měli jednu z prvních krosen v ČR a motorový paragliding bylo něco, jako když spatříte UFO. Ani v leteckých kruzích se o tom moc nevědělo a běžný občan o tom samozřejmě neměl naprosto ani tušení. A opravdu nás lidi pozorovali se zvednutýma hlavama a (určitě   🙂 ) vykulenýma očima.

Již v té době jsme měli vrchlík od  JoJo-Wingu typu PIXIE, což byl padák s reflexním profilem, kterým F.S. (majitel JoJo-Wingu) předběhl dobu o 20 let! K tomu jsme měli krosnu MACH3 s motorem italské provenience SOLO 210 ccm.

…Startuju ze Sazený a v raním hustém a klidném vzduchu (říkáme mu MED 🙂  ) si to „pochoduju“ (myšleno vzduchem) směr Raná. Kochám se krásama Českého středohoří, které „roste“ na obzoru a vychutnávám malé lavóry mlhy válející se sem tam v proláklinách krajiny pode mnou. Vidím, jak se přede mnou začíná klikatit řeka Ohře, a tak nalítávám nad ní (ve výšce kolem 150 metrů) a kopíruju její meandry. Úžasný dost nepopsatelný nadpozemský zážitek…

Naprosto idylický obrázek a melancholicko-euforický stav duše s vrnícím motorem na zádech (který je mimochodem možno zažít jen a pouze při létání PPG !) je narušen  dvěma výhrůžnými zvuky typu BLA-BLA … a NÁHLÝM  A  NAPROSTÝM   TICHEM, které znám s volného paraglidingu. Ovšem s krosnou na zádech je to zvuk DOST NEPŘÍJEMNÝ  (hlavně nechtěný teda 🙂 ).

V té době jsme na krosnách ještě neměli elektrické startéry a tak ani nemám možnost rychle zkusit stlačit tlačítko startéru a pokusit se o restart ve vzduchu… prostě HOTOVO!  tzn. vyhlídnutí políčka a SEDNUTÍ.  Hned vedle Ohře je políčko, které je navíc ze severní strany lemováno silnicí, kterou by měl brácha s největší pravděpodobností  projet doprovodným autem.

Ještě ve vzduchu se ohlížím za sebe, kde je nádrž. V té době to byl standardní černý plastový 5 litrový kanystr a byl umístěn přímo za hlavou (= nad motorem!). Kanystr má divný tvar – je  VCUCLÝ do sebe – a mě začíná být důvod chcípnutí motoru trochu jasný !… i když  ne úplně… protože SI  JASNĚ VZPOMÍNÁM , že jsem ventil  nádrže, kterým do nádrže proudí vzduch,  před startem OTVÍRAL  (je to jeden z povinných úkonů před startem). No, … tenhle problém ale teď tady nahoře nevyřeším – teď je potřeba se věnovat  bezpečnému přistání.

Sedám na políčko a sundavám „chcíplou“ krosnu z ramen. Ventilek na víčku nádrže je skutečně POVOLEN  !!!, ale do nádrže přesto nejde vzduch !!!, což je příčina chcípnutí motoru. Ale proč do nádrže nejde vzduch ?,  když ventilek je povolen ? ZÁHADA ! ( *** viz níže)

Celý komplet odnáším k silnici k ceduli ŽABOVŘESKY. Po chvíli už vidím přijíždět stříbrnou Octavii (v té době dost masážní auto 🙂  ), ve které sedí Yenyk a zastavuje u cedule Žabovřesky, u které sedím.

Skláníme se s bráchou nad krosnou a řešíme technickou ZÁVADU-ZÁHADU. Když jsme na to přišli … bylo to jedno z mnoha (tentokrát prvních) tzv. ZKUŠENOSTÍCH KNOW-HOW,  které  jsme za éru motorového lítání nasbírali:

*** V té době se do víčka kanystru (jako vzduchový ventil) montoval bězný ventilek z kola. Fungoval perfektně. Před startem stačilo povolit čepičku a vzduch proudil do nádrže. Po přistání se čepička utáhla a benzin netekl po autě. Navíc nádrž bývala tenkrát ještě nahoře,  čili ventilek byl „přímo na ráně“ a pěkně po ruce.

Co se tedy přesně stalo? :  Protože  jsme se chystali na poměrně dlouhý přelet a krosna měla jen 5 litrovou nádrž … narvali jsme ji tentokrát ABSOLUTNĚ „PO ŠPUNTY“, což  je letecký výraz vyjadřující naplnění zásoby paliva do maxima (v zájmu dostatku paliva a tím  bezpečnosti dlouhého letu). Tentokrát tento výraz nabyl ovšem naprosto 100% smyslu a nádrž jsme naplnili až  po samý okraj, tzn. tešně pod víčko kanystru. Během prvních fází letu, kdy nádrž byla nějakou dobu plná, se otřesy dostával benzín (namixovaný s olejem – je to dvoutakt) do výše zmiňovaného ventilku. Tato „činnost“  se normálně nestávala!, protože bylo zbytečné plnit nádrž  až úplně po okraj. Směs benzínu a oleje způsobila NABOPTNÁNÍ  gumičky ve ventilku a UCPÁNÍ přívodu vzduchu…

Gumičku jsme z ventilku ztrhli, ventilek vrátili zpět a ze stejného políčka jsem odstartoval směr Raná. V půlce cesty jsme se s Yenykem prohodili – tentokrát již při PLÁNOVANÉM   🙂  přistání vedle silnice – a tak na Ranou ten den s krosnou dosedal  on a já parkoval autem…

Tuto zkušenost jsme sdělili kámošům a od té doby se začalo lítat bez gumiček ve ventilkách nádrží.

Na současných krosnách je tento problém vyřešen jednoduše a geniálně ( ale uvědomme si, že jsme o 20 let dále) a to tak,  že v plnícím víčku je jednocestný vzduchový  ventil, který umožňuje nasávání vzduchu, ale neumožňuje vytékání benzínu. Je to geniální v tom, že se vzduchový ventil již nemusí otvírat a zavírat, což přispívá k bezpečnosti provozu para krosny.

Mohlo by se vám líbit...